Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Upálením Ježibaby sa to neskončilo. Naopak, pohľad do očí tlejúcej babizne rozpútal v Marienke niečo nové. Niečo, o čom sa pred deťmi zvyčajne nehovorí. A nezmieňuje sa o tom ani žiaden z autorov „Rozprávky o perníkovej chalúpke“. Mlčia bratia Grimmovci, mlčí Božena Němcová. Rozprávka sa predsa vždy musí skončiť víťazstvom Dobra.
Jeseň. Lesné chodníčky ešte nestihlo zahaliť popadané lístie a Marienka si už veselo vykráčuje naspäť k tajomnej chalúpke. Zatúžila po pomste. Nalíčená krvavočerveným rúžom, odetá do bieleho plášťa, červených šiat a drobných črievičiek vábi nič netušiacich pocestných svojim opojným lolitkovským spevom – aby im vzápäti podrezala hrdlo dlhočizným kuchynským nožom, ktorý ukrýva kdesi pod plášťom.
Dočerta! Krv kvapla na jednu z topánočiek.
Julie Christmas musela prežiť neuveriteľne bohaté detstvo. To, že sa jej vlastní rodičia oddávali horúcej kúpeli a tequile, aby oddialili Juliin pôrod presne na deň Vianoc, bol, zdá sa, iba začiatok kľukatej cesty. Roztomilá štylizácia na fotkách, videách a koncertných pódiách zdanlivo napovie mnohé – spoza hlbokých modrých očí ešte stále vykúka sedemročná slečna. Ale pozor, spomínate si na sesterské dvojičky z Kubrickovho „The Shining“?
Práve detské fantázie doviedli speváčku MADE OUT OF BABIES, SPYLACOPA a už neexistujúcich BATTLE OF MICE k tvorbe „sólového“ albumu, na ktorom by sa väčšina nápadov pýšila jej autorstvom. Prevedenie ambiciózneho plánu dostali za úlohu gitarista John LaMacchia (SPYLACOPA, CANDIRIA) a producent Andrew Schneider (PELICAN, DAUGHTERS, CALLISTO, UNSANE…).
Už prvé dojmy nie sú najlepšie: z deviatich piesní výraznejšie zaujme len úvodná „July 31st“ a klipovka „Bow“ – najtvrdšia kompozícia na albume. „The Bad Wife“ priveľmi nečerpá z tvorby ktoréhokoľvek z doterajších angažmá Julie Christmas. Ako celok pôsobí oveľa introvertnejšie, jemnejšie… rozvláčnejsie a monotónnejšie. V porovnaní s nervy drásajúcim „A Day Of Nights“ od BATTLE OF MICE znie takmer neškodne. A priamočiarosť či energickosť „The Ruiner“ z dielne MADE OUT OF BABIES sú mu cudzie úplne. Julie sa jednoducho vybrala skúmať iné emočné a hudobné zákutia ako v minulosti – nežnejšie. Bohužiaľ, priemernosť a bezzubosť väčšiny materiálu, ktorý - tentokrát sama - zložila, signalizuje, že to nebolo práve najšťastnejšie rozhodnutie.
Rodáčka z Brooklynu precenila svoje kompozičné schopnosti; kompletný album pod jej taktovkou neznesie prísnejšie nároky inde než v oblasti spevu. Skladbám chýba výrazný nosný nápad, atmosféra alebo skutočne pôsobivá gradácia… čokoľvek, čo by ich odlíšilo od obyčajného podmazu pre talentované hrdlo. A nevýraznosť je predsa presným opakom toho, kvôli čomu máme radi Julie Christmas...
1. July 31st
2. If You Go Away
3. Bow
4. Secrets All Men Keep (Salt Bridge, Part II)
5. Six Pairs of Feet And One Pair Of Legs
6. Headless Hawks
7. The Wigmaker’s Widow
8. I Just Destroyed The World (WILLIE NELSON cover)
9. When Everything Is Green
Veľmi rád by som kolegovi Klypsovi oponoval a zastával sa mojej najobľúbenejšej speváčky, žiaľ, nejde to. "The Ruiner" alebo "A Day Of Nights" sú jednoducho iná liga, na svojej prvej sólovke sa Julie schováva v prítmí barov a kabaretov. Radšej ju mám, keď behá po uliciach s krvavou sekerou v ruke.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.